DSC_1367 a(1)

VOLIČSKÁ KAMPAŇ

Projekt „Voličská kampaň Strany mírného pokroku v mezích zákona tedy přírodního“ je zcela jedinečnou integrační aktivitou, pro níž byla zvolena forma divadelního happeningu. Happening je výsledkem společné činnosti zdravých a handicapovaných osob, umožňuje otevřený náhled do světa mentálně postižených a nastavuje zrcadlo světu, který zdravým připadá běžný.

DSC_1253 a„Voličská kampaň“ je inspirována Jaroslavem Haškem a jeho Stranou mírného pokroku v mezích zákona. Formou je „parlamentní jednání poslanců“ této strany, kde jsou prodiskutovávána s nadsázkou různá témata, diskuze umožňuje i zapojení diváků a dotýká se základů demokracie. „Kampaň“ nepostrádá humor a nadhled. Dochází zde ke vzácným a neopakovatelným okamžikům souznění a porozumění, které mohou být klíčem k lidskému srdci a novému pohledu na náš společný svět. Divadelní komunikace (divák – herec) umožňuje divákům setkání s handicapem v novém úhlu pohledu a vyrovnání se s ním prostřednictvím společného zážitku.

Projekt má jednak velký význam pro zdravé publikum, jednak posiluje osobnosti mentálně postižených spolupracovníků. Mají možnost plnohodnotné seberealizace na veřejnosti, možnost úspěchu a ocenění. Práce na projektu je vede k tvorbě, přemýšlení, ke schopnosti vyjádřit svůj názor.

Důležitá je též integrace v souboru samotném (herec – herec). Při společné práci je umožněno sblížení lidí, skupinové vnímání, chápání individuálních hodnot.

Historie Strany mírného pokroku v mezích zákona tedy přírodního

  • DSC_1337 aVzniku Strany předcházel dlouhodobý výběr kandidátů, jejichž první společnou aktivitou bylo založení kapely, která se věnovala playbackovým vzpomínkám na Luise Armstronga.
  • Vznik Strany se datuje na červenec 2003, kdy byla zahájena příprava představení. Týdenní soustředění zdravých a handicapovaných poslanců se konalo v Lipnici nad Sázavou, kde probíhala i první veřejná jednání.
  • Jelikož mezi příznivce patří i Richard Hašek, vnuk zakladatele Strany, byla zde založena hudební odnož Strany, která působila zejména v HostinciU České koruny, s hlavní náplní obrody národa kulturou slova a klasickou hudbou. Došlo zde i k několikeré reinkarnaci Jaroslava Haška a tím i k setkání s vnukem Richardem, současným majitelem hostince.
  • 1.2004:Slavnostní premiéra v Divadle Bolka Polívky v Brně
  • 3.2004:Slovensko–česká premiéra v Oščadnici (SR) – nastudování představení spolu se slovenskými handicapovanými občany
  • Léto 2004:Předsedkyně SMP odcestovala do Paříže a spolu s panem Montainem zahájili jednání o přístupu francouzských příznivců do Strany mírného pokroku v mezích zákona tedy přírodního. Získali velvyslance ČR v Paříži pana Pavla Fischera pro funkci zapisovatele na případné česko-francouzské premiéře v Paříži.
  • Září 2004:Strana získává početné příznivce v Budapešti, zejména ze Spolku Bohemia, a je jmenován maďarský předseda Strany s působností v českých zemích, Maďarsku a Rumunsku pan László Polgár, a to za přítomnosti kulturního atašé pana Evžena Gála. Začíná se připravovat maďarsko–česká verze představení.
  • 4.2005: Slavnostní premiéra v Praze v Divadle J. Grossmanna, kde se jednání setkalo s obrovským úspěchem a strana získala mnoho dalších voličů
  • Během dalších let Strana realizuje cca 10 představení do roka po celé republice
  • Léto 2008:Strana otevírá „Vinné ústraní mírného pokroku v mezích zákona tedy přírodního“ v Lipnici nad Sázavou, od té doby je v provozu každé léto
  • Září 2011:Strana vycestovala do Chorvatska a odehrála 2 velmi úspěšná představení /Drvenik/
  • Duben 2014: Navázání zahraniční spolupráce se stacionářem Zelený dom ze slovenské Skalice. Paní poslankyně Kateřina Prokešová jako velvyslankyně Strany na své pracovní stáži ve Skalici aktivizuje slovenské žadatele o členství ve Straně.
  • Červen 2014: Rozšíření Strany o nové členy ze Šumperku (navázání spolupráce s Centrem Pomněnka).

DSC_1218

Ohlasy v tisku:

Divadlo Klauniky předvádí parlament
Hrají také mentálně postižení

Zajímavý a rozhodně pozoruhodný experiment připravilo brněnské Divadlo Klauniky .

V pondělí 26. ledna v 18 h uvede v Divadle Bolka Polívky premiéru nazvanou Voličská kampaň Strany mírného pokroku v mezích zákona, tedy přírodního. Je to volná improvizační revue na motivy Jaroslava Haška z cyklu Veselá republika. Na jevišti uvidíme herce i neherce. Neherci jsou mentálně postižení. Na jeviště vstoupí takoví mentálně postižení muži i ženy, kteří dovedou přemýšlet a spontánně reagovat. „Hra vlastně simuluje parlamentní jednání. Vedou je zdraví herci, představující předsedy parlamentních skupin, a mentálně postižení na to reagují. Velmi přirozeně, velmi zřejmě,“ řekl Právu autor hry a režisér Zdeněk Mazáč. Diskutuje se o různých tématech, mluví se s nadsázkou, zapojit se mohou i diváci. Představení již mělo velmi úspěšnou předpremiéru v Rousínově. Režisér si ověřil, že dochází „ke vzácným a neopakovatelným okamžikům souznění a porozumění, které mohou být klíčem k lidskému srdci a k novému pohledu na náš společný svět“. Divákům umožňuje taková inscenace setkání s handicapem v novém, dosud neznámém pohledu. Divadlo Klauniky připravovalo tento happening tři roky. První zkušenosti měli Mazáč i jeho kolega a spolupracovník Zdeněk Korčián s kapelou mentálně postižených. Poznali ji v letních táborech, kde s těmito lidmi pracovala speciální pedagožka a zároveň vystudovaná herečka Monika Homolová. S kapelou začali divadelníci jezdit mezi přátele a známé a ověřovali si vzájemné reakce, poznávali, co zdravotně postižení mohou, co dovedou. „Z kapely se vybral základ pro inscenaci,“ sděluje Korčián. Lidé z chráněných dílen pak jezdí s Divadlem Klauniky a zvykají si na prostředí. Pomáhají s rekvizitami, líčí herce. „Otrkávali se a my jsme zjišťovali, jak to zvládají psychicky,“ líčil Mazáč. Debaty v divadelním parlamentu jsou životné, často velmi humorné, ostatně vyzkoušeli to rovněž s druhou, pražskou skupinou mentálně postižených vloni na Lipnici. „Handicapovaní tam najednou mohli volně vyjádřit názory, svůj pohled na svět, o němž nevíme, jaký je. Na texty zdravých herců tato děcka reagovala a mluvila na nejrůznější témata, třeba o týrání zvířat. Stále více je to bavilo a do rolí poslanců se dostávala stále víc. Ze začátku moc nemluvila, pak rozvázala a my jsme je museli zastavovat, protože každý chtěl hovořit,“ přiblížil Mazáč. Podle Homolové, rovněž členky Klauniky, mají mentálně postižení v jejich divadle vlastně jedinečnou a možná první i poslední možnost vyjadřovat se tak, aby je ostatní skutečně poslouchali. „Aby se potkali s obyčejnými normálními lidmi, což se jim jinde nemůže stát,“ říká. Korčián jen dodává, že je to přínos kolegiálního duchovna. V Divadle Bolka Polívky uvidíme 12 poslanců ve věku 17 až 48 let a pět předsedkyň parlamentních skupin. Představení bude v případě nutnosti telefonicky řídit ze zákulisí režisér. Poslanci mají zhruba 60 procent textu. Hra vznikla ve spolupráci se Sdružením mentálně postižených v Brně. Připomeňme, že Divadlo Klauniky hraje mj. Mazáčovu a Korčiánovu inscenaci Don Quijote de La Ancha & Don Quijote de La Mancha, Korčiána znají diváci z jeho klauniády Neslyšitelný řev umění.

PRÁVO 22.01.2004 – Jan Trojan – str. 11

Mentálně postižení si s Divadlem klauniky zahráli na parlament 

BRNO – Zajímavý experiment připravilo brněnské Divadlo Klauniky – spolu s mentálně postiženými neherci nastudovalo recesistickou improvizační revue, která imituje život v parlamentu. Program měl název Voličská kampaň Strany mírného pokroku v mezích zákona, tedy přírodního. Dnešní premiéra byla v Divadle Bolka Polívky. „Pro reprízy bychom chtěli najít nějaký komornější sálek,“ řekl autor hry a režisér Zdeněk Mazáč.

Happening simuloval činnost strany v parlamentu. Tvůrci se inspirovali dílem Jaroslava Haška. Divadlo Klauniky program připravovalo tři roky. Představení již zažilo úspěšnou předpremiéru v Rousínově na Vyškovsku. Na podium Mazáč přizval 12 mentálně postižených mužů a žen ve věku 17 až 48 let. Zapojit se mohli i diváci. Hra vznikla ve spolupráci s brněnským Sdružením mentálně postižených, reprízu bude mít jednou měsíčně.

Příprava nové hry podle Mazáče nebyla jednoduchá. „Tito lidé nemají schopnost paměťového zápisu, aby byli schopni reprodukovat text,“ řekl Mazáč. Neherci tak spontánně reagují na připravené příspěvky zdravých herců, hra je proto ze 70 procent improvizovaná.

„Náměty se neustále nabalují a příspěvky jsou čím dál lepší,“ popsal Mazáč. První zkušenosti zažil Mazáč a jeho kolega Zdeněk Korčián s hudební skupinou mentálně postižených při letních táborech. „Byl jsem tam přizván jako tvůrce. Založili jsme kapelu mentálně postižených, která hrála hudbu Luise Armstronga. Později z toho vznikl i tento námět,“ popsal Mazáč. V Lipnici, rodišti Jaroslava Haška, soubor spolupracuje s jeho potomkem Richardem Haškem.

Divadlo Klauniky hraje například Mazáčovu inscenaci Don Quijote de La Ancha či klauniádu Zdeňka Korčiána Neslyšitelný řev umění.

 Pavel Gejdoš fcz

FOTOGALERIE I:

FOTOGALERIE II: