Lipnice nad Sázavou opředená geniem Jaroslava Haška, který zde žil a tvořil, přitáhla tvůrce z Divadla Klauniky. V roce 1989 se zde hledala inspirace pro nově vznikající inscenaci Josef Švejk. Inscenace tu nevznikla, vznikl pouze Lipnický Švejk – divadelní dílna, která probíhala v jednom z lipnických lomů.
V té době se objevil domeček, v němž kdysi bývával krejčovský krám. Krásný starý dům, s půvabem a velkými výlohami, které vybízely k tomu, teatrálně je pojednat. A tak vznikl Divadelní domek, který Divadlo Klauniky počátkem 90. let zakoupilo.
Spolu s Divadelním domkem vznikla tradice festivalů – Lipnických mantlů (1993-1997). Divadelní přehlídka, na níž byly prezentovány nejen inscenace Divadla Klauniky, ale také množství spřátelených divadelních souborů. Lipnické mantly byly tradičně doprovázeny různými happeningy a performancemi: Slunce zachází na východě, Don Giovanni a Fitzgeraldo, Exhumanizační pochod za Jaroslava Haška, Haškování aneb Velká voda žádá velké lidi.
Divadelní domek také pořádal Prázdninové školy humoru – týdenní prázdninové soustředění se zaměřením na happeningové divadlo, legraci a mystifikaci. Výstupem z těchto workshopů byly tzv. Autorské Indivivience (1994-1995) – individuální představení účastníků školy humoru, které vznikaly nejen na Divadelním domku, ale i na lipnickém hradě.
Také zde vznikla divadelní alegorie Drogové komando (Sbohem, Márfy, 1996) se zaměřením na prevenci drogové závislosti.
Divadelní domek v průběhu času měnil svou tvář: když bylo třeba proměnil své interiéry v malou intimní hospůdku, kde se scházeli účastníci festivalů. Sloužil jako divadelní zkušebna. Na okolojdoucí vždy působil jako krám s vetešnictvím a postupem času zde bylo otevřeno Vinné ústraní Strany mírného pokroku v mezích zákona, tedy přírodního a začaly probíhat prohlídky Divadelního domku.
Divadelní domek byl vždy jakýmsi centrem animace kultury: divadelní happeningy a integrační projekty, které zde probíhaly, byly pro místní obyvatele i náhodné turisty vždy výrazným impulzem k přemýšlení o kultuře i společnosti.
V současnosti se Divadelní domek otevírá všem náhodným turistům, především ale návštěvníkům probíhajícího festivalu Quijotova šedesátka.