DON QUIJOTE DE LA mANCHA - DIVADLO KLAUNIKY BRNO

Svéráznému zpracování osudů Dona Quijota a věrného služebníka Sancho Panzy nechybí humor, nadsázka, fantazie ani mystifikace. Po formální stránce zvolil režijní poradce představení, autor, mim, básník těla i duše Boleslav Polívka cestu didaktické klaunikyády.

S vědomím toho, že společnost je poznamenaná dekadencí a nedostatkem ideálů a opravdových vzorů, předstupují před diváky 2,38 m vysoký profesor španělského jazyka a literatury a 120ti kilogramová Ancha pracující jako vychovatelka na kominickém internátě ve Šlapanicích, v kostýmech Dona Quijota a Sancho Panzy. Se skupinou španělštinářů se ujímají nelehkého úkolu: – co nejlépe ztvárnit příběh důmyslného rytíře Dona Quijota.

Osou představení je vzájemné prolínání několika významových rovin. Řazením scén, počínaje bojem s větrnými mlýny až do Quijotova zmoudření je vytvářen příběh Dona Quijota, kterým neustále prostupují osudy profesora a vychovatelky, odrážející jejich slabosti i velikost, pošetilost i odcizení.

Střetáváním těchto dvou rovin vzniká řada humorných situací, jež jsou odrazovým můstkem pro vytváření nového vztahu mezi profesorem (hrajícím Dona Quijota), vychovatelkou Anchou (představující Sanchu) a dalšími postavami děje (princezna Dulcinea, pasováček, atd.). Jakoby celá inscenace vznikala momentálně před zraky a za aktivní spolupráce diváků.

Názornost, atraktivnost, spontánnost, lidový humor a především přirozená hravost. Forma, která je v představení Don Quijote de la Ancha Divadla Klauniky užita, je vlastně hra na hru v tom nejdivadelnějším slova smyslu. Výsledkem toho je pocit radosti z odkrývání a sdílení vzájemného vztahu mezi hercem a divákem, radost ze společné účasti na tvorbě okamžiku, která je umocněna prožitkem hybatelské síly ušlechtilého donkichotství.

Dr. Jan Skutil

Premiéra se konala 4. března 1988 v Brně, v bývalé kapli řeholních sester. Představení bylo původně nastudováno pro klasické divadelní prostory. Zkušenost však ukázala, že otevřenost zvolené formy umožňuje produkci v nedivadelním prostředí (hrady, zámky, historická prostředí) s kompozicí ohněstrůjných katarzí a létajícími objekty.
Základním předpokladem hereckého projevu je vnitřní souznění se světovým tématem, jeho improvizační rozvíjení a herecké autorské vytváření situace.

Představení, které prodlužuje život.

Inscenace, která je nastudována v 6 světových jazycích.

Původní inscenace je čtyřhodinová.

Představení s širokým diváckým záběrem.

Vysokou komunikativností překračuje český provincionalismus.

Obdivuhodné a fyzicky náročné herecké výkony.

Klasická forma divadla je citlivě spojena s improvizací.

V rolích studentů se představilo mnoho osobností českého kulturního i politického života (od předních umělců po ministry)

Patří k nejoriginálnějším zpracováním donquijotské tematiky právě díky souvislosti s naším velkým myslitelem J.A.Komenským, o čemž svědčí nadšené ohlasy ve španělském tisku.